Premiéra Kolotoce v Lucerne

Ve vlaku do Prahy mi do kupícka vleze cikán, kterýho predevcírem pustili z vazby.. to mi ale nejdrív tvrdil, že byl u ségry na návšteve, že se rok a pul nevideli.. Když mi vypráví, že ho mezi tim opustila žena a porád zvyšuje hlas, prikyvuju, neodporuju a modlim se at už je Praha.

Na hlaváku na me má cekat Robert Rosenberg. Nejak tomu nemužu uverit, ale vopravdu tam je. Samozrejme v tom nejvetším aute – Hummer H3. Než jsem nastoupila dvakrát jsem zakopla. Vykoktala jsem ze sebe „Ahoj." Snad nepoznal, že jsem nervózní.

Nejdrív jedem do Neratovic na schuzku motorkáru. Nemusela jsem, ale prišlo mi jako vetší dobrodružství. Se ségrou jsem domluvená, že jí budu psát každou hodinu a když nenapíšu, neco se deje.. Trochu kecáme ale já jsem porád nervózní, cehož si všimne i Robert: „Co je, ty si nejaká napjatá? Bojíš se, že te nekam odvezu a znásilnim? a já: „Néééé, kdepak..“

Jsme na míste, já dostávám nejaký pokyny, co mám a nemám delat.. Jestli odsud vyjdu zdravá.. Tak 20 chlápku s prumernou výškou 180 cm a vahou kolem 100 kg. Schovávám se kde mužu.. hlavne at nejsem videt. Sedám k baru, dávám si pomerancovej džus a vsázim se s tim pánem za barem, že si bundu nesundám, dokud neodejdu.. neverí.. mám pod ní totiž fialovou mikinu s kterou bych tady vypadala jako slon mezi kozama.. Všichni se zdraví a najednou se zvedne jedna paní a zarve: „Robe, cau! Ja, pica, te nepoznala.. Schovávám si oblicej do dlaní..

Ze me už si tam po chvíli zacnou delat srandu, pže nemluvim, piju džus a koukám do zeme.. Premluví me na panáka slivovice. Neni to tak hrozný a proto dávám i druhýho do druhý nohy.. Po chvíli me to zacne strašne pálit v briše a v hlave jako bych mela strep.. Chodim porád na záchod, když už jsem tam potretí a potretí urvu kliku, jsem naštvaná..

Už je devet, dve hodiny po zacátku premiéry Kolotoce.. Tak to už asi nestihnem.. Sedáme do auta a mastíme do Lucerny. Pri každym predjíždení si do hlavy cpu, že jedeme vlastne v bezpecnym aute. Robert neni pripoutanej.. pohoda preci.. „Neríkej mi kolik jedeme. Nechci to vedet.“

Jsme v Lucerne. On jde první. Gentleman. Když dojdem k baru, zacne se kolem nás šrocovat strašná spousta lidí jako U6e s blbejma otázkama, Spácil s fotákem, zvedavej Mamlas a samozrejme hodne tech, co chtej spolecnou fotku a tak.. Pred pul dvanáctou musí odejít. Dostávám od nej spoustu nálepek a štos asi 20 porno dvd, který se mi darí rozdat behem chvíle..

Me jede vlak v 0:16, je na case odejít. Bohužel jsem se vydala tou delší zkratkou, takže musim bežet celou cestu. Stíhám to. Doma jsem v šest ráno, prevlíknu se a jdu na sedmou do práce.

Byl to skvelej vecer, já dekuju Martinovi Vrbickýmu za natocenej profil, Robertovi za spolecnost a tak za všechno.. a Tandlisovi za fotky..