Norco Camp - spring

Už to vypadalo, že na camp nepojedu, protože nemám kolo. Jenomže mě napadlo, že bych si mohla půjčit test bike od Specialized. Tak jo. Zavolala jsem Čertovi, zašla do Sport Bílek a kolo bylo ve čtvrtek na krámě.

Jedu s Vítkem, protože ten je stejně rozumnej a chce tam bejt jenom na sobotu. Po cestě si kupujem nějakou sváču. Víť koupil zásobu perníčků pro celou školku a pak to musel poslední jízdu v autobuse sníst, protože to neměl kam dát. Možná si teď chvíli nic sladkýho nedá.

Přijedem do campu, začíná se šrocovat první skupina. V tý jsem původně chtěla jet taky, ale je moc velká a Radek BroŽ chce hnát tak rychle aby ukrad autobus druhý skupině, to bych ho potom hnala já. Zrovna se mi nechtělo závodit.

První jízdu si osahávám kolo, nejsem si ničim jistá, ale nepadám. 

Druhou jízdu snad nemám svoje kolo. Mám křivě řídítka a jsou výš. Že bych si s někym omylem vyměnila test bike? Přeci jenom vypadaj stejně. Zastavuju a spodní šroubek na představci vypada, že každou chvíli vypadne. A protože zátka na ježka má menší průměr než představec, skoro jsem to vytrhla. Aaa, co všechno se mohlo stát. Ještě, že mám malou helmu.

Jedem třetí jízdu, kláda přes celou cestu, objet se dá jenom nalevo. Za tim naházeny klacky. Jedu a říkám si kterej z těch klacků se mi namotá do kola..nebojácně a co nejrychleji se to snažim projet, najednou se dostávám do smyku.. jdu k zemi..miluju adrenalin! na pravou nohu a pravou stranu řídítek.. za mnou Tachmud, kterej to včas brzdí, já se zvedám a všechno je o. k. Ještě, že mám malou helmu.

GASPI

A čtvrtou jízdu to bylo nejvíc supr čupr. Zatáčka sem, zatáčka tam, nějakej ten skok..kořen..kamen.

Už jsme v Hamrech v hospodě a Vítek je nejvetší husťák, dal si tři piva a tim mi přenechal řízení auta! Z campu až do Mariánek! Celejch 80 km! Chuť na pivo byla, ale řídit auto znělo nebezpečněji než si dát pivo na terásce. Měla jsem strašnej strach a pořád jsem si opakovala..nebuď srab, nebuď srab.. stejně se to musíš jednou naučit..tak dělej, přidej ten plyn.. Káťa pirát silnic! Sice nás všichni předjížděli, ale za Bečovem už nikdo, protože tam se to nedá! Trochu zácpa. ale já jsem vofatrnej ridič. A to že sebou Víťa občas trhnul, to jsem dělala, že nevidim.

Skvělej den, zakončenej výbornym gulášem a řízením auta.

Jediná je, že jsem neměla brýle, takže bych si užmoulala oči kdybych neměla ruce na řídítkách a že jsem se večer musela umejt tou drsnější stranou žíňky a tou to vždycky bolí.

Díky Čertovi a Přemkovi ze Sport Bílek, že mi pomohli s kolem, Vítkovi, že na mě vždycky čekal, za zmzlinu a že mě nechal řídit, ETbikez za camp a za fotky, a všem ve druhý skupině.