Trídenní trip s Cárysem a Andym

Tak jo. Nesehnala jsem odvoz do Slovinska. Proste nesehnala, neni to tak snadny jak to vypada. Me nikdo nikam neodveze, leda, že bych tam dojela na kole když tam nejezdí vlaky. Jakej bude plan, když už jsem si v praci vzala volno? Ctvrtek jsem proválela doma jako to delaj líný prasata, který nemaj nic na práci. Budiž. Možná, že Cárys bude mít nejakej plán. Volám mu a on mel plán s Andym. Asi o tri hodiny pozdeji mi došlo, že jsem se jim do jejich programu trochu nabourala a že nemeli v úmyslu brát nekoho dalšího. Ale kdyby me vzít nechteli, tak by mi to rekli, že jo, kluci?!! V pátek Špindl, sobota Rokytnice a nedele Ješted. Nejak takhle približne.

Cesta na tenhle trip zacala problemama jako obvykle. Zase výluka. A aby to nebylo tak snadny, tak neberou kola, jenom z Plzne do Prahy. Takze musim jit vzdycky prosit ridice jestli me vemou. Ptam se tri ridicu, co stoji vedle sebe z toho jenom jeden zvedne oci a vypadá, že bude komunikovat. „Prosim Vas, mohla bych si dat k vam do autobusu kolo?“ „Noo, ale ja tam mam hodne lidi a to kolo se tam asi nevejde.“ (kolo se vejde vsude a do ulicky vždycky) „Pockejte si chvili, ma prijet jeste jeden autobus. Treba bude mit misto.“ Asi se rozbehnu a kopnu ho do bricha. Prijizdi dalsi bus. „Dobry den, prosim Vas mohla bych si k vam dat kolo?“ „Dovnitr urcite ne.“ „Takze me nevemete?“ Už trochu nervozneji. „Nebud hned vztekl..ááá..“ „Nejsem vztekla, jenom úplne zpruzená. Nejdrív všichni chtej, aby deti nebrali drogy a sportovali, ale když prijde na vec..  „Jedine do zavazadlovyho prostoru, ale nevim jestli se vam tam vejdou riditka.“ Profesionalne vemu kolo za vidlici, za stavbu a zacnu to tam rvat zadnim kolem napred. V pohode se vešlo. „Tak já už jsem vezl kolo se širšíma rídítkama.“ To teda nevim kdo by z pozemskych lidí mohl mít širší rídítka než já a težko, že by Schwed jezdil busem. Pri vykladání si ješte rejpnu, když se me zepta jestli nechci pomoct s tou krosnou: „Když myslíte, že to unesete.“ Je na dne, neví, co má ríct.

U smíchovskýho McDonaldu na me ceká Andy s jeho Multivanem. Naložíme kolo a vyrážíme smer Špindl. Když Andy rídí, mám pocit, že se s protijedoucíma autama potkáme minimálne našim pravym a jejich levym bokem.  Zastavujem u nejakýho lomu, je tam Cárys a potápí se. To jsem nevedela, že potápeci si nemužou dojít na záchod a tak to rovnou pouští do toho svýho obleku. Ješte cekáme, než se Cárys vysprchuje.

Nad Špindlem se zatahuje. Vypadá to na porádnou bourku. Po nepríjemnostech s vlekari (opet a zase) si sednem na lanovku a zacne strašne chcát. Jsme durch. Zacátek trate je zmenenej, spíš k lepšímu, potom ješte ten extra pomalej les, tam jsou všude lávky. Takže jenom prilítneš strašnou rychlostí projedeš a odjedeš. Hrozná nuda proti tomu starýmu. Myslim, že zrovna tady to melo zustat technický. V dalším lese taky nejaký lávky a drevený klopenky a zbytek stejnej. No a než dojedem dolu, Cárys ztratí klíce od auta. Ješte že už víc mokrý být nemužem. A jinak Martin to po první jízde vzdává, že prej má jenom jedny brýle. No a? Jdu sama na lanovku, vybavena telefon, kdyby se mi náhodou neco stalo, abych mohla dat klukum vedet, až se nebudu moct hejbat. Ale ješte me dobehne Andy a statecne válcíme s pocasím spolu. Me to hrozne baví. Andyho už mín, protože má dirtový  kolo.. na sjezdovou trat.

Presouváme se do Rokytnice. Tady už je lepší pocasí. Vecer dáváme promítání Ironmana, kterýho teda nedokoukáme, ale já ho hned zabavuju, abych se na nej mohla podívat doma. Skvelej film! A ten herec.. ale to vy - kluci nechápete..  Já bych potrebovala nekde prespat, ale nemužu v aute, protože by si to Cárys nenechal pro sebe a Andy by z toho mel prušvih. Jdu spát na verandu místní boudy.. Paráda.

Rokytnice je fajn, ale byla jsem tam už asi 3x, takže me to tak nebere. A že se tam má jet CP? To je hnus, velebnosti.. Jediný místo, kde se tam dá sjezdove závodit jsou ty koreny a parezy pod lanovkou. Zbytek je spíš o šlapání.

Vecer zase presun. Tedka do Turnova. Spíme u zvláštní školy na zahrade. Tráva je trochu mekcí než to, kde jsem spala predtim, ale jsou tam všude slimáci. Jedem na Ješted. Ja už jsem docela unavená po tech dvou dnech a moc mi to nejde. Navíc se mi rozbije šaltr. Jsem naštvaná, porád to kolo vydává nejaký divný zvuky. Klukum nestíhám. „Kluci, me to vubec nebaví.“ Ješte jsem chtela dodat, že jsem se skoro už 2x rozsekal a chvíli potom, co se rozjedem mi to uklouzne, zmizí mi ruce a rídítka pod telem a já jdu prímo hlavou do jehlicí. Ješte že tak. Taky to mohl být kámen, strom, kostnatej Andy, ješte kostnatejší Cárys. Já snad koncim, ale oni mi ješte sehnali jednu jízdu na lanovku.

Máme to za sebou. Tri dny ježdení na kole. Bylo to dost. Výlet byl skvelej. Andy je hroznej pohodár a Martin.... taky noooo...když on je hrozne zahlcenej telefonama a fanouškama a porád nemá cas..  Díky klukum, že me vzali do party, že se o me starali a díky jim i za fotky..