Rosenberglive.cz

V úterý si takhle sedim v práci, premýšlim a najednou telefon. Tak to zvednu: „Tóthová, prosim..“ a z druhý strany se ozve: „Tady asistentka Roberta Rosenberga.“ ..a sakra.. „Robert se ptá jestli byste zítra osm vystupovala v jeho poradu. Je to od osmi do deviti.“ ..a sakra.. „Ja.. ja.. ja.. se musim zeptat v praci, jestli by me zitra pustili drív, mám to do Prahy tri hodiny. Já se ješte ozvu.“

Sedim takhle dal a premýšlim ješte víc. Co budu delat? Jak to bude asi vypadat? Na co se me bude chtít ptát?!! Nejsem posera, nejsem posera.. Rozhodnuto. Pojedu. Ješte sms Robertovi: „Budem se tam fakt bavit o kolech?“ „Jo, z 90%.“ .. a sakra..

Proc si me tam pozval, kdyt ví jak hrozne se stydim.. Já ho zabiju, mám stochutí se na neco vymluvit a neprijet. Ne, nejsem posera..

Vecer píšu LePovi a ptám se ho co bude delat ve stredu od osmi do devíti. Bude se dívat na rosenbergtv.com.. a kuwa.. prozradim mu teda to tajemství.. a ten blbec to pouští dál! nevim jestli chci aby to vedelo víc lidí..

Druhej den sedim ve vlaku a jsem ve stresu.. Praha. V Praze je zase jaro. Hledám ulici, kde by mel mít Robert svojí REBEL company.. musim bejt už nekde blízko.. jdu se zeptat do bazénu: „Prosim vás, kde je tady Radlická 5? No, to je možná tady o ulici níž, záleží na tom co tam potrebujete..“ ..jak se z tohohle vyvlíknu.. „Takže myslíte, že o ulici níž?“ „Ano, ale co tam potrebujete?“ .. ehe.. to je jedno, dekuju, naschledanou..

Tak jsem to nakonec našla. Bylo to o ulici níž. Príde mi otevrít holka stará asi jako já, prídu nahoru. Tam už sedí Robert. Pozdravíme se. Pripraví se studio. Nemám odvahu se znova zeptat o cem budem mluvit.

Je osm.. zacátek. Jsem cervená ješte drív než si sednu. Predstavim se, Robert vytáhne nejaký papíry s pripravenýma novinkama z jeho brandže a s otazkama pro me. To bude peklo. Na zacátku to jde, ale když se dostane k otázkám pro me, špatne to snášim.. Po chvíli mi dochází trpelivost.. „Ríkal si, že se budem bavit o kolech?“ „Já ty otázky nevymýšlel..“ No to snad ne, nejde mi to moc dobre. Na neco vubec neodpovidam.. Odcházim ze studia a nevim co si mám myslet.. To bude ostuda. To se budou zase všichni blbe ptát.. a celej rok.. celou dobu co budu jezdit na kole..

Jedu pryc. Robert me odváží na nádraží autem. „Kde máš Hummera?“ „Jsem ho utopil. V kaluži.“ aha.. Pusa na rozloucenou. Já jedu vlakem jenom do Plzne, pže tam druhej den zustávám kvuli práci.

Na nádraží v Plzni me vyzvedává Weber a jdeme do nejaký hospody. Tam je ješte spousta jinejch bikeru a už to zacíná. Poznámky, pripomínky, otázky.. Pak tam cerw navede svýho kámoše, kterej do me omylem strcí, prekvapive se na me podívá a povídá: „Nebyla jsi náhodou dneska na rosebenbergtv.com?“ chvíli neverícne koukám.. nooo kluci, to se vám vopravdu povedlo..! grrr.. A to neni jeste nic oproti tomu, když jedem nocním spojem domu a weber, cerw a saky( kterej se tam nahodou objevil) pokrikujou po celym autobusu“ Dívali jste se dneska nekdo na rosenbergtv.com? Tady Káta tam byla!!!!! Hlásí to tam dokad všichni nevystoupí.. Chci je utlouct k smrti..

Když se nad tim zamyslim zpetne, tak to byla docela sranda.. hehe. Díky Robertovi za povídání a Vendelinovi za nocleh..